RHODÉSKÝ RIDGEBACK všeobecně

Chov - Rhodéský Ridgeback v České republice

První ridgebackové dovezeni v srpnu 1987 ještě do Československé socialistické republiky byly feny Amy Red Wayside ze Zambie a Meriglas Elanda ze Švýcarska pro chovatelskou  stanici Rapotamo paní Viktorinové. První pes byl také dovezený ze Zimbabwe. První vrh se narodil v Brně ze spojení Meriglas Elandy a Torhusets Tan Tallyho (dánské chovatelky Lone Lorenzenové). V roce 1989 byla z Dánska dovezena fena s játrovým nosem Peacock Rose. Z potomků druhého vrhu Elandy byla založena chovatelská stanice Rhodana paní Polákové.  O chov rhodéských ridgebacků v České republice pečují dva chovatelské kluby – Český klub rhodéských ridgebacků  a Klub chovatelů rhodéských ridgebacků Brno. V květnu 2001 bylo do plemenné knihy zapsáno již 1958 ridgebacků.

 Rhodéský Ridgeback - Charakteristika

Tito psi nejsou sladcí labradoři nebo kokršpanělové, ani oddaní pracovní psi jako němečtí ovčáci nebo dobrmani. Rhodéští ridgebackové jsou vysoce inteligentní psi schopni řešit problémy a nadaní dlouhou pamětí. Potřebují majitele, kteří jsou odhodlaní vyžadovat stálou, důslednou disciplínu slušným způsobem. Musí s tím začít hned, jak si štěně přinesou domů. Dospělý samec rhodéského ridgebacka by měl mít 69-71 cm v kohoutku. Ideální váha pro většinu psů je 38-40 kg. I když rhodéský ridgeback nepůsobí tak masivně jako rotvajler, je to mimořádně silný pes s velmi tuhou svalovinou. Bez ohledu na to, že se pro toto plemeno běžně používá pojmenování „lví pes“, rhodéští ridgebackové jen zřídka lovili lvy. Když lev obtěžoval pasoucí se dobytek, byla vynikající obratnost a nebojácnost rhodéského ridgebacka využívána k tomu, aby jednotlivého lva vypátral a držel ho v úzkých. Jakmile dorazili lovci, psi často pomáhali otočit lva tak, aby byl výstřel jistý. Pomalí nebo nezkušení psi byli často poranění nebo zabití lvem. Navzdory oblíbené pověře ridgebackové lvy nezabíjeli, dokonce ani ve smečce. Tradičním úkolem ridgebacků na jihoafrických farmách bylo odhánět predátory, chránit dům, pást dobytek a případně, když to bylo potřeba, lovit.

 Rhodéský Ridgeback - Posuzování

Ridgeback je elegantní pes pravoúhlých, nikoliv však kvadratických tělesných proporcí. Je téměř klasickým loveckým psem, proto se velká pozornost věnuje správným tělesným relacím. Poměr délky těla ke kohoutkové výšce by měl být  5:4 (nebo jen o málo více), protože jen tak uspořádané tělo umožňuje působivý pohyb vpřed. Takové proporce potřebuje pes, který musí překonávat dlouhé, únavné vzdálenosti ještě předtím, než vůbec začne lov.

Souhrnně lze vystihnout rhodeského ridgebacka slovy „vyvážené proporce“.
Pes musí být silný, ale ne příliš těžký.
Mohutný, nikdy však těžkopádný.
Elegantní, ne však slabý nebo chrtovitý.
Rychlý, nikoliv však nejrychlejší a pohyblivý jako málokteré jiné plemeno, velmi vytrvalý a energický.

 Ridgeback má stejné proporce šířky a délky lebky, šířky lebky a délky čenichu. Vždy je třeba dbát na to, aby poměr proporcí byl 1:1:1. Čenich musí být silný, s požadovaným skusem a dobrým stopem. Horní linie mozkovny a horní linie čenichu probíhají rovnoběžně. Hlava ridgebacka nikdy nesmí působit trojúhelníkovým  dojmem, ani při pohledu ze strany, ani zepředu. Je rovněž důležité, aby feny měly výrazně jemnější linie a psi maskulinní výraz.

 Zdravý ridgeback musí mít dlouhý krk správných proporcí, ani příliš silný, ani těžký, a k tomu pěkně formovanou přední frontu. Klíční kost musí být při pohledu ze strany jasně zřetelná.

 Končetiny mají mohutné svalstvo a dostatečně silné, nikdy však těžké nebo kulaté kosti. Lopatky musí směřovat korektně dozadu a musí svírat úhel asi 30 stupňů s imaginární linií směřující od lopatek svisle k zemi.

 Hruď dospělého ridgebacka, dostatečně široká a hluboká, aby pojala velké plíce a srdce, musí sahat až po lokty. Hruď a fronta však nesmí být nikdy příliš široké, neboť to by správného ridgebacka omezovalo v pohybu.

Žebra musí být dostatečně dlouhá. Pozor ale na příliš krátký hrudní koš a dlouhé bederní partie (část mezi koncem hrudního koše a boky), to bývá příčinnou slabé hřbetní linie a menší vytrvalosti.

 Tlapy musí být poměrně vysoké, silné, s dobře klenutými články, čímž pes získává schopnost šplhat. Krátké články, stejně jako ploché tlapy jsou vadou, vedoucí při pohybu k menší vytrvalosti.

Nezbytným předpokladem je, aby zaúhlení hrudních a pánevních končetin bylo stejné, a tím umožňovalo stejné pokrytí půdy hrudními i pánevními končetinami.

 Pozornost je třeba věnovat i kořeni ocasu, který musí být  v počátečních 10-15 cm dostatečně silný. Probíhá-li kořen ocasu při pomalém pohybu rovnoběžně s podložkou, je záď správně vyvážená. Jak vysoko nasazený kořen ocasu, tak zaoblená, spáditá záď s nízko uloženým kořenem ocasu jsou příznaky slabé zádě.
U strmé zádě se kořen ocasu při rychlém klusu psa zvedá do výšky.
Pokud záď spadá příliš prudce, probíhá kořen ocasu ve srovnání s imaginárním protažením horní line psa směrem dolů.
Pokud má pes vysoko nasazený ocas a strmou záď, našlapuje při klusu daleko dozadu, pod tělem však pokrývá příliš málo půdy a poslední centimetry dlouhého posunu pánevních končetin se promrhají našlapováním naprázdno.

 Rhodéský Ridgeback -  Povaha 

Nejdůležitějším předpokladem k porozumění rhodéským ridgebackům je znalost jejich povahy. Jsou to psi s velmi silnou vůlí a dobře vyvinutým smečkovým instinktem. Protože jen málo rhodéských ridgebacků dnes může žít ve smečkách, lidská rodina se stala jejich „smečkou“. Každá smečka musí mít svého vůdce. Vůdcem musíte být vy, ne pes. Pokud budete zastávat vedoucí úlohu, bude mít váš pes minimum problémů s chováním. Jestliže dovolíte svému psu, aby „mluvil“ do chodu domácnosti, nepříjemností budou spousty. K tomu aby jste se stali vůdcem smečky, nemusíte vynikat nad psem po fyzické stránce. Ve skutečnosti ridgeback nesnáší bití, a jestliže ho podle jeho názoru nespravedlivě potrestáte, nikdy vám to nezapomene. U tohoto plemene je velmi důležité naučit se komunikovat se psem a rozpoznat jeho signály. Tón vašeho hlasu je nejužitečnější nástroj a Fuj! je váš nejužitečnější povel.

Navzdory popisům, jak jsou báječní k dětem, ridgebackové, podobně jako ostatní psi, jsou jen natolik báječní, nakolik jsou vycvičeni. Děti, které pobíhahí, ječí, mávají rukama a vyvolávají honičku se mohou dostat do situace, která může mít nebezpečné následky. Poučení dětí a výcvik psů je nezbytnou součástí chovu rhodéského ridgebacka.

Čím aktivnější je pes mimo dům, tím pravděpodobněji je dobře socializovaný a má pevný charakter. Váš ridgeback bude laskavý, oddaný společník, který nemá chuť být sám.

Rhodéský ridgeback a jeho ridge

Výskyt ridge je dominantní znak. Všechny genetické vlastnosti se zakládají na genových párech, přitom existují dvě základní možnosti – čistokrevné páry neboli homozygoti a nečistokrevné páry neboli heterozygoti.
Co se týče ridge, jsou dvě dědičné alternativy. Gen pro ridge nazýváme R, gen pro jeho absenci rl, vždy jako symboly. Tak může jednotlivý rhodeský ridgeback mít genové páry pro ridge ( RR ) nebo jeho absenci ( rl rl ). Obě tyto kombinace jsou homogenní nebo homozygotní. Jednotlivec však může nést také smíšené geny, totiž R rl, je tedy v tomto znaku heterozygotní.

 Každý z rodičů má vždy jen jednu ze tří níže uvedených alternativ genových párů:
R R
R rl
Při tomto utváření genů má zvíře ridge.
rl rl
Při této kombinaci genů je pes bez ridge.

 1. Obě rodičovská zvířata štěňat jsou homozygoti, čistokrevní pro znak ridge.
Výsledek: všechna štěňata mají ridge a jsou ze své strany pro ridge ve svých genových párech homozygotní.

 2. U tohoto příkladu má jeden z rodičů homozygotní genový pár, druhý heterozygotní, jenž je tedy ve vztahu k ridge smíšený.
Výsledek: všechna štěňata mají ridge, přičemž je nutno si uvědomit, že gen pro ridge je dominantní a ostatní překrývá. Důležité však nyní je, že polovina štěňat bude mít heterozygotní gen pro srst. Tzn., že v příští generaci při křížení těchto zvířat vzniknou i štěňata bez ridge, jak dokládá tabulka 3.

 3. V tomto případě jsou oba rodiče heterozygotní, tzn., že oni sami ridge mají, jsou však ve své genové kvalitě pro ridge smíšeně dědiční, přenášejí jak vlohu pro ridge, tak pro jeho absenci.
Výsledek: ve vrhu je poměr štěňat 3:1, ridge nemá 25% štěňat. Při této kombinaci se problém prvně projeví navenek.

 Shrnutí: pokud z nějakého spojení vzniknou štěňata bez ridge, je vždy u obou rodičů genetický základ pro chybějící ridge.
 

Rhodéský Ridgeback - zdraví

Rhodéští ridgebackové jsou po celý svůj život všeobecně velmi zdraví psi. Zůstávají aktivní 10 nebo 11 let svého života. Většina psů se dožije 12 nebo 13 let, někteří dokonce i 15. Jakmile pes dosáhne osmi let a více, objeví se na něm první příznaky stárnutí. Jestliže psa udržíte aktivního, věk na psa nijak nezapůsobí kromě normálního pomalého přizpůsobování se věku. Péče obnášející správné očkování, každoroční lékařskou prohlídku, dobrou potravu a pravidelný pohyb je důležitá pro váš život se psem.

U rhodéských ridgebacků není dysplazie kyčelního kloubu tak vážný problém jako u mnoha jiných plemen. Pro účinnější předcházení dysplazie kyčelního kloubu pocházející z vývoje by měla být štěnata vždy udržována v odpovídající váze ke své velikosti. kila navíc přidávají na zatížení rostoucích kloubů.

Dysplazie lokte je mnohem novější problém, způsobený tím, jak se z pracovních psů stávají stále více domácí mazlíčci. Jestliže je vaše štěně aktivní a pracuje jako lovecký pes a pocházil-li z linie pracovně vedených psů, bude dysplazie loketního kloubu jen vzácná. je obvykle diagnostikována ve velmi raném věku, v sedmi až deseti měsících, zatímco dysplazie kyčelního kloubu nemůže být přesně rozpoznána, dokud psovi nejsou dva roky.

Plemenný standart Kennel Clubu pro Rhodéského Ridgebacka přijatý r.1992

Celkový vzhled: Ridgeback je typ silně osvaleného a činorodého psa, symetrického a vyváženého. Dospělý ridgeback je pěkný, pevný a atletický pes, schopný velké vytrvalosti s dobrou dávkou rychlosti. navíc má důstojnou povahu, ridgeback je oddaný a miluje svého majitele, je rezervovaný vůči cizím. Zvláštností tohoto plemene je hřeben na hřbětě. na hřeben musí být pohlíženo jako na charakteristický znak plemene.

Povaha: důstojná, inteligentní, rezervovaná vůči cizím, ale nevykazující útočnost, nebo bázlivost.

Hlava a lebka: hlava by měla být přiměřeně dlouhá, lebka plochá a mezi ušima spíše široká, v klidu bez vrásek. Stop by měl být dobře vyjádřený. Nos by měl být černý, hnědý nebo játrový nos s jantarovýma očima.

Oči: posazené spíše dále od sebe, kulaté, jasné a zářící inteligentním výrazem, jejich barva by měla ladit se zbarvením srsti.

Uši: nasazeny spíše vysoko, střední velikosti, u kořene spíše široké, postupně se zužující k zaoblené špičce. Nesené těsně u hlavy.

Čenichová partie: čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tzn.horní zuby těsně překrývají spodní zuby, které jsou do čelisti zasazeny kolmo. Dobře vyvinuté zuby, zvláště špičáky.

Krk: přiměřeně dlouhý, silný a bez laloku.

Trup: hrudník by neměl být široký, ale velmi hluboký a prostorný, žebra přiměřeně klenutá, nikdy sudovitá (což znamená ztrátu rychlosti), hřbet silný, bedra silná, osvalená a lehce klenutá.

Pánevní končetiny: suše a dobře vyjádřené svalstvo, dobře zaúhlená kolena, hlezna nízko položená.

Tlapy: sevřené, dobře klenuté prsty, kulaté, pevné, pružné nášlapné polštářky, chránící srst mezi prsty a nášlapnými polštářky.

Ocas: silný u kořene, nenasazený ani příliš vysoko, ani příliš nízko, zužující se ke špičce, bez hrubosti. Nesený v lehkém oblouku nahoru, nikdy zakroucený nebo vesele nesený.

Chody / pohyb: rovně kupředu, volný a čilý. V klusu je hřbet vodorovný a krok je vydatný, dlouhý, volný a neomezený. Dosah a úsilí vyjadřuje dokonalou vyváženost mezi silou a elegancí. V běhu ridgeback předvádí vynikající honicí schopnosti a vytrvalost.

Osrstnění: krátké a husté, hladké a lesklé na dotek, ale ani vlnité, ani hedvábné.

Zbarvení: světle pšeničné až červeně pšeničné. Malé bílé skvrny na hrudi a prstech jsou přípustné, ale větší bílé skvrny na břiše nebo nad prsty jsou nežádoucí.

Velikost: dospělý rideback by měl být symetrických linií, o něco delší než vyšší, ale dobře vyvážený. Psi 63-67 cm v kohoutku, feny 61-66 cm v kohoutku. Doporučená váha: psi 38,50 kg, feny 31,7 kg.

Vady: vylučující vada: chybějící ridge.

Poznámka: psi musí mít normálně vyvinutá obě varlata, která jsou plně sestouplá k šourku. V roce 19258 standart také obsahoval stupnici hodnocení, kterou má ve Spojených státech dodnes.

Napomůže vám porozumět "přesným proporcím".

Stupnice bodů: (celkem 100 bodů )

celkový vzhled, velikost, symetričnost a vyváženost - 20

hřeben - 20

hlava ( a oči ) - 15

nohy a tlapy - 15

krk a lopatky - 10

trup, hřbet, hrudník a bedra - 10

osrstění a zbarvení - 5

ocas - 5

Přehled vývoje psa

Fáze vegetativní až vtiskávací - od narození do sedmi týdnů

Štěně potřebuje potravu, spánek a teplo. Reaguje na jednoduché a mírné vjemy. Potřebuje matku, která mu poskytuje bezpečí a výchovu. Neobejde se bez sourozenců, aby se naučilo vnímat je a reagovat na ně. Učí se činnostem ve smečce a začíná poznávat hodnostní postavení jejich jednotlivých členů. Začíná první socializační fáze, fáze vtiskávání. Vtištění či nevtištění je v mnoha případech nezvratné, s důsledky projevujícími se i v chování dospělého psa.

Fáze vtiskávací až socializační - osm až dvanáct týdnů

Mozek je již plně vyvinutý. Je ukončena kritická fáze vtiskávání. V návaznosti na tuto fázi se vytvářejí složité společenské vztahy mezi psy i vztahy mezi člověkem a psem. na začátku socializační fáze přechází štěně od chovatele k novému majiteli a dostává se mu individuální péče a výchovy. Pokud se štěně do sedmého týdne nesetká s člověkem, štěně už si nevytvoří žádoucí společenské vztahy k lidem.

I. a II. štěněčí stádium - třináct až šestnáct týdnů

Výchova štěněte je zaměřena na výcvik. Jedním z nejdůležitějších úkolů nyní je seznamování štěněte s nejrůznějším prostředím. Majitel vždy musí mít nad svým psem převahu, k čemuž je nejvýhodnější hra. Majitel určuje trvání i námět her, a tak si udržuje vedoucí postavení. Štěně je úzce vázáno na majitele, ať se učí cokoli, zaznamenává značné pokroky a radost z práce je oboustranná. Je třeba využít sklonu štěněte k hledání autority.

  Puberta - čtyři až osm měsíců

Fyzickým základem puberty je dozrávání pohlavních žláz. Projevují se změny v psychické oblasti. Z naprosto poslušného se zničehonic stane náladové a neposlušné zvíře. Po pubertě může dojít k vážnému střetu mezi majitelem a psem o dominantní postavení, a to především tam, kde pes cítí nedostatečnou převahu majitele.